Opuštěné doly Roudnice

V katastru obce Slatina se vypíná lesnatý kopec Roudnice, vzdálený od Biskupic asi 2 ½ km. Na mapě je pod kotou 417. Již název napovídá, co kopec tají a je toho v útrobách kopce ještě dost. V této době existuje kopec jen jako vyhlídkové místo pro výletníky a turisty. Pěkný rozhled je na Újezd, Františkov, Běhařovice.

Před 2. světovou válkou žilo tu v kraji ještě několik starých pamětníků, kteří vypravovali ochotně letním rekreantům vždy pohotově staré zkazky o těžbě na Roudnici. Vyjdeli se na kopec najdou se tam podnes díry do země, sice polozasypané a zarostlé křovím, ale přece jen někdejší otvory k železnému srdci kopce. Děda Kazda z Františkova jenž v mladých letech na Roudnici horničil, upozorňoval znovu a znovu, že těžba zde byla přerušena předčasně, poněvadž prý málo vynášela a že hlavní část bohatství zůstalo dosud pod zemí. V této době by bylo dědovai Kazdovi 114 let.

Za jeho mladosti se na Roudnici dolovalo již podruhé. Tento druhý rozkvět dolu začal někdy za válek napoleonských, kdy byla veliká sháňka po hodnotné rudě.

Tehdy hlavně na zbraně na válku. Z prvních prací na dole se zachovaly dle jeho svědectví v něktrých štoláh trámy s letopočty, které stáří dolů určovaly na 300 let. Clkem zde za života dědy Kazdy bylo 11 jam na rudu a jedna na vodu. Doly byly hluboké asi 16 sáhů. Z jam vedly chodby na všechny strany. Horníci sehnaní sem z celého někdejšího Rakouska kopali tu špičáky a svítili čadivým kahanem, živeným olejem. Chodby sledovaly rudné žíly. Uhodilo-li se na kámen, trhal se prachem. A trhal se bez všech ohledů na bezpečnost a zdraví dělníků.

Děda Kazda si pamatoval na horníka uhlíře z Biskupic, který byl pověřen trháním. Poněvadž se trhalo způsobem velmi primitivním, často nálož nevybuchla a tu byla samozřejmostí, že se šla prostě poopravit anebo sejmout a znovu naložit. Horníka Uhlíře to stálo po jedné takové příhodě oči. Pense tehdy nebyla a tak dostal kolovrátek a chodil pak po kraji až do své smrti vyhrával. Jelikož byl slepý, doprovázela ho jeho dcera Magdalena, později provdaná za Jakuba Dufka, krejčího v Biskupicích, který měl malý domeček, který teď patří Františku Procházkovi, krejčímu. Horníci bydleli většinou na Františkově, aby byli poblíž dolů.